O knize: rok / Slunce se blížilo ke svému zenitu a na provincii Umbruzzio se nevyhnutelně sneslo horko. Dalo by se dokonce říci, že je to peklo, kdy horký vzduch stoupá z ještě žhavějších kamenů, které jsou hlavním stavebním materiálem zdejší krajiny. Všude kolem jsou skalnaté kopce, pod nohama je kamenitá půda, na které byla cesta spíše viditelná díky vzácným napůl vyschlým keřům, které byly kdysi po stranách vysázeny, a pravidelně se na ní nacházely skvrny lámaného kamene, což naznačuje pokusy okolní obyvatele, aby skryli největší výmoly. Samotní obyvatelé samozřejmě pozorováni nebyli. Nejbližší vesnice byla vzdálena ne méně než ligu (více než dva kilometry) a obecně měli slušní občané v tuto dobu siestu.